SDH CHVÁLENICE, soutěžní družstvo žen

 

Slunečná Ostrava poznamenaná na konci studeným deštěm. Tak by se dala charakterizovat i celá olympiáda v Ostravě od organizace až po sportovní výkony.  

Týden plný sportu, napětí i zábavy jsme odstartovaly v neděli 19.7.2009 ráno odjezdem z našich domovů. Od této chvíle začaly olympijské dny pomalu utíkat s námi. Po příjezdu a poté všude na kolejích, na stadionu, ve městě jsme kolem sebe slyšely mnoho cizích jazyků, potkávaly jsme hasiče a hasičky z mnoha zemí. Nezapomenutelné!!!

Pondělí dopoledne jsme absolvovaly trénink požárního útoku a trénink 100m s překážkami. Večer šla část týmu na výstavu národů, kde se jim podařilo vyfotit osobně s prezidentem CTIF s Walterem Eggerem. Druhá část týmu se šla bavit a nasávat olympijskou atmosféru trochu jinak. V úterý jsme fandili při exhibici extraligy ČR v požárních útocích. Při pohledu na pěkně rozběhnuté útoky mnohé z nás zalitovaly, že zde také nestartujeme. Ve středu jsme zvládly horký, popolední trénink štafet a večer slavnostní nástup, zapálení olympijského ohně a oficiální zahájení olympiády. Zamáčkly jsme slzu v oku a uvědomily si, že čas zábavy končí a půjde se do boje.

Do čtvrtka jsme si stále prakticky užívaly volna a olympijské atmosféry. Čtvrteční odpoledne přineslo změnu a při fandění klukům při výstupu na věž se začaly dostavovat i závodní pocity.

Pátek ráno, den D nadešel, nervozita stoupá, fanoušci, příbuzní přijíždějí prakticky z celé republiky. Nádhera!!! Polovina našeho družstva má za sebou už zkušenosti z olympiády v chorvatském Varaždinu. Tam jsme oproti Ostravě běhaly i jeden pokus přímo před burácející tribunou. V Ostravě nás ženy bohužel odsunuly na opačnou stranu stadionu na oba pokusy. Škoda!!! Po doběhnutí v družstvu panuje spokojenost. Následuje vyhlášení disciplín „věží“ a „stovek“ Opět zklamání. Na stupních vítězů nezahráli ani hymnu. Štafetu 4x 100m jsme běžely až v 19 hod večer. Neměly jsme žádnou větší ztrátu, či zranění. První štafeta dala čas a  tak druhá štafeta šla relativně v klidu a předvedla své umění.

O počasí se dá říci, že bylo naprogramované. V sobotu, předchozí horké dny, vystřídaly mraky a déšť, který při útocích není tak nebezpečný, jako v disciplínách s překážkami. Sobotní, odpolední atmosféra, byla tak hustá, že by se dala nožem krájet. Každý věděl, že požární útoky rozhodnou. Nakonec všechny české závodnice tento tlak ustály a všechny týmy tj. reprezentace (Česká republika) „A“, „B“ i „C“ provedly útok bezchybně. Černou skvrnou pořadatelů, byla skutečnost, že reprezentace ženy „C“ a s nimi další tři družstva musely svůj pokus opakovat, protože se porouchala mašina. Proč tuto závadu nezjistily pořadatelé dříve?  Náš tým naštěstí běžel v dráze, kde bylo vše v pořádku a nebylo třeba nic opakovat. Před útokem jsme věděly, že když všechno klapne dáme dobrý čas. Na druhou stranu každá z nás ví, že je útok souhra 7 lidí a stát se může kdykoliv cokoliv. Když si člověk začne připravovat nářadí na požární útok a pak jde na startovní čáru už jsou kostky vrženy a na nervozitu není čas, každá se soustředíme v klidu na svůj úkol, pak zazní výstřel a každá z nás předvede co nejlépe, to co se naučila, každá z nás se snaží neudělat chybu. A tak vznikne útok, na který jen tak nikdo nezapomene, který jen tak nikdo nepřekoná a na který je radost pohledět. Tak vznikne ten krásný čas 26,32s, ten malý zázrak. Po skončení útoku přichází úleva, pocit štěstí a radosti. Neopakovatelné pocity na které se nezapomíná. Pro mladé závodnice jsou tyto pocity jiné, než pro nás starší, na které později dopadne nostalgie. V hlavě se objeví věta: „Užij si to, je to naposled“. Ještě teď při psaní se mi derou slzy do očí. Pravdou je, že polovinu našeho týmu tvoří seniorky. I v tomto jsme mezi soutěžícími družstvy první. Věkový průměr družstva je 28,3 roků a celkem máme 7 dětiček.  

Velký dík patří trenérovi Karlovi Nolčovi, který umí ve všem poradit a který věnuje veškerý svůj volný čas na to aby, všechno do detailu promyslel, naplánoval a připravil. Jsme bezva tým, jeden bez druhého by jsme nedokázaly to, co se povedlo v Ostravě. 

Loučíme se s olympiádou. Pro některé první, pro některé poslední. To je život !!! Byl to fajn týden plný zážitků, na který nezapomeneme.